Je nutné si nejdříve něco zjistit o principu růstu rostlin. Nejtěžší je to u stálezelených kytek, které je potřeba složitěji zimovat. Mají pak totiž několik šoků. Nedostatek světla, často moc tepla, neodpovídající zálivku... Kytky prostě vždy chtějí čas, ale někdy se růstu dá pomoci rozumným hnojením. Pokud se rostliny zimují, nehrozí omrznutí v případě ne zcela dokonalého vyzrání dřeva, takže se klidně dá něco nahnat. V malém květináči bude mít hustý bal, extrémně háklivý na přísušek. Čím větší nadzemní část, tím musí být úměrně velký a nezhuštěný kořenový bal. Kořínky, bloudící dokola a hledající, kde nechal tesař díru, spokojenou rostlinu neudělají. Pak je potřeba vědět, jaký tvar chci a tomu přizpůsobit řez. Pokud se kytka stále trápí a řezem (navíc ještě nevhodným) se jen řeší jiné zanedbání péče, bude z toho nevzhledné pometlo. I z něj může být časem pěkný keř, ale každý rok trápení tě okrádá o roky, kdy kytka mohla dobře růst a třeba i plodit.
Já jsem si své dva řízkovance dovezl z Bulharska v roce 2019, přelom květen-červen. Řízkované byly nejspíš o rok dříve. Myslím, že dvě zimy jsem je zimoval na okně ve studeném a celkem tmavém sklepě, což neměly rády, ale po zasazení do skleníku (tedy mohou kořenit do volné půdy (v hloubce jíl) se rozjely a teď jsou k nezastavení. Venku bez skleníku určitě rostly o něco pomaleji.
Dám příklad. Pár let jezdíme k jednomu zahradníkovi, pěstiteli jinanů, do Rakouska. Jeho představa pěkné prodejné kytky je třeba dvoumetrový stromeček, kterému ustavičně zastřihuje větve á la bonsaj. Nebo "koule na klacku" či "deštníky" v různých výškách. Sice jsou to patvary, ale všechny hustě olistěné, svěže zelené, často kvetoucí nebo plodící. Když člověk chce nějaký pořádný strom, nejlepší je stihnout dobu, kdy má třeba dvouleté roubované špičáky, před tím, než je "zprzní" zaštípnutím vrcholu a každoročním ošmikáváním. Kytky pravidelně přesazuje podle toho, jak velké rostliny chce mít. A ty, co nepřesazuje, aspoň dosypává a přihnojuje, protože substrát se vyčerpává a slehává. Pravidelně vyměňuje uhnívající bambusové opory. V sezóně každý den tahá hadici a těch několik set stromků několik hodin zalévá. Má tam v různě velkých nádobách i stromy o stáří přes dvacet let. Když to zimuje, tak malé stromky v malých květináčích stěhuje do fóliáku, velké květináče zastýlá slámou, protože je v ďolíku. Většinu toho dělá sám. Je to jeho koníček, kterému se ale věnuje naplno. A nemůže vynechat, protože by všechna práce vyšla vniveč. Vždycky, když se s ním bavíme, vyjmenovává, kolik ho co stojí a že nemůže nikam jet, protože to za něj nikdo neudělá nebo bez kontroly udělá blbě. Neimprovizuje a kytky "nepokouší", protože se mu to nevyplácí, ale na druhou stranu nedělá zbytečnou práci navíc, která by rostlinám víc škodila než prospěla.
Vše je jen o tom, jak se člověk k dané kytce chová. Dát jí co potřebuje, ne víc nebo míň.