Tak mohu konečně zodpovědně potvrdit, že hlošina po tom přemrznutí opravdu ztrácí prakticky veškerou svíravou chuť a zůstane pouze dokonale sladká a šťavnatá kulička.
Letos je to poprvé, co něco na keři vydrželo až do prvních mrazů. V předchozích letech jsme všechno zbaštili dřív, i přes tu mírně svíravou dochuť je to pořád velmi dobré, sladké. A naštěstí i díky polodivokým kočičkám, kterých je v Praze celkem dost a rozvalují se nám různě po zahradě. I se všemi z toho plynoucími negativy však pozitiva jasně převažují. Ptáci u nás toho moc nesklízí...
Letos toho bylo opravdu hodně a stále tam toho i ještě celkem dost je.
Foto: Praha-Motol, 30.11.23
A to vozím i v krabičce průběžně mamce na sever, a stejně je toho pořád dost. Mamce to moc chutná, akorát že ve VDF vládnou psi, takže to ptáci opět všechno sežrali ještě napůl zelené, bez rozdílu odrůdy, žluté i červené rovným dílem. Už se na to naučili chodit a je to zlé, budu muset něco vymyslet.
Ale taky budu muset vymyslet, co s tím další roky, jestli to takhle půjde dál.
Asi zkusím nějaký sirup nebo marmeládu. O tom jsme se bavili na Pawpaw setkání u Mirka, a prý je moc dobrá. A při nejhorším by se to možná i dalo nechat zkvasit a vyrobit něco alkoholického, cukrů mi přijde, že to na to má celkem dost. Možná by taková hlošinovice nemusela být úplně od věci i víno by z toho nemuselo být vůbec špatné. No uvidíme, mám o čem přemýšlet.