Včera jsem se musela smát.
Ráno jsem našla v jedné téměř prázdné nádrži čerstvě vylétlého kosa. Vody tam měl tak pod břicho, ale sám by nevylezl. Protože vím, že jsou to kosata o které se stará samice, která vyloženě chodí okolo nás na metr, dva a nosí hmyz a žížaly, které nechápu kde nasbírá v tomhle suchu, tak jsem ho vyndala a nechala jsem ho se zvukově projevit. Řval, co mu zobák stačil
Hned přilétla kosice a chovala se jako kvočna, žádný respekt k pánu tvorstva ( jakože ke mě). Normálně mi nadávala
Tak jsem mladýho pustila, hned běžel pryč, máma za ním, ale pak se ještě vrátila a znovu mi něco vyčítala. Řekla jsem jí, že víc jich nemám a ať je ráda, že jsem ho vyndala. Ale asi nepochopila. Tak jsem dělala, že jsem moudřejší a že ustupuji.