MikeDundee píše: Já mám ale problém i s "klasickými" druhy. Každý rok bohatá násada jablek a hrušek, ale na podzim sklidím sotva bedýnku...... člověk si leckdy říká, jestli ho to ještě baví...
Možná máš ale taky s něčím hodně úspěchů?
Ono to zahradničení nebyla nikdy až taková idylka. Vzpomínám si, už před 60 lety, jak děda nadšený zahrádkář, stříkal jabloně chemickými postřiky. Třešní sice bylo hodně, ale i tehdy byly červivé, brambory jim žrali hraboši, okurky slimáci, byť to nebyli španěláci, a zelí okusovaly housenky. Mšice si taky pamatuji. A pak jsme se nastěhovali do domku se zahradou, a otec vysadil jabloňové stěny a začal boj s hryzci, kteří se stahovali z okolních polí, a na zahradě navíc řádily i krtonožky. Postříky jabloní dělal naprosto běžně.
V nynější zahradě jsme 40 let a dost stromů povyměňovali, vyhodili plstnanou višen, a nějakou strašně vysokou švestku, pár jabloní, pozdní broskev, loni jsem vyhodila keřové višně ...Když jsem kdysi zasadila brambory (do země poprvé a naposled), sklidila jsem polovinu a hraboši prorytá zahrada se pod nohama propadala. Kvůli slimákům jsem začala používat maltovníky polepené měděnou páskou Letos jsem do nich raději zasadila i hrášek, a salát většinou vždycky. Rajčata pěstuji odolná a ještě je nadkryji improvizovanou střechou. Pokud se něco dlouhodobě nedaří, tak prostě pryč s tím. Vždyť změna je život. I s kytkami to tak bylo. Ted mám jen takové, které slimákům nevoní a dobře prospívají, a není jich málo. Já mám zahradu pro radost a tak by to mělo zůstat, proč zažívat další stresy, Vždyť někdo zahradu nemá (nebo tam má jenom trávník) a nic mu nechybí. Navíc to beru jako zdravý pohyb, aby nebylo třeba chodit do fitka.
Jó, za doby mé prababičky(nar.1885) bylo něco vypěstovat životní nutností. Její manžel většinu vyplaty propil, 6 dětí, a úroda brambor a obilí na chleba jim zachraňovala život. Ale dnes...