Tím jakoby potvrzuješ s těmi odešlými samci tytéž a opravdu dlouhodobé mé zkušenosti, už desítky roků. Co jsem zmínil nahoře. Takže teď žádné rakytníky raději nemáme: jedině, že by se vyskytla nějaká odrůda samice opravdu beztrnná. A sladká. Tak to možná zase risknu. S tou beztrnitostí to je ale asi z podstaty (téměř) nemožné.Marie J. píše: ... Resp. to vždy ztroskotalo na tom, že uhynula samčí rostlina. Těch samčích se vystřídalo více, nikdy nestihly ani pořádně vyrůst...
U těch samců prodejci v letech i hluboce minulých neuváděli co to je za odrůdu, stačívala jen cedulička rakytník opylovač a podobně. Pokusy vyzkoušet samce z různých zdrojů vycházely (vycházejí?) proto na slepo. Výsledek tentýž.
U mne se, jednou za delší čas, vymrznutí samic projevovalo na silnějších větvičkách až větvích tím, že praskala kůra. Možná kdybych to odspodu od začátku bílil (kmínek) tak třeba by to tak nedopadlo? Ale koho by to napadlo bílit i ten rakytník, že?
U těch samců to ale bylo spíše postupné(!) prosychání, od slabých větviček a to jejich ořezávání nakonec nepomohlo, tak do 2 až 3 let konečná. Proto si myslím, že tady je na vině nějaká houbová choroba, jsem laik ale připomíná mně to (zdůrazňuji jen připomíná) hned vedle co mám višně a musím stříkat na jaře proti monilióze. Tak zkusit stříkat i ten rakytník samce a při kvetení? No, připočtu k tomu ty otravný trny, problematickou sklizeň ... tak to raději (zatím!) nechci.
*** Přitom dobře vím, že z listí rakytníku je velice dobrý a také zdravý čaj! No a zdravá je i kůra, ta s těmi listy je použitelná do výroby různých (spolu s dalšími příměsmi třeba se sušenou aronií atd.) ozdravujících lihových kapiček. Tak jsme alespoň tehdy využívali samice a už bez na zahradě samců a tedy bez plodů, tj. než ty samice zašly také.
) takze jsem je rozesadil ruzne po zahrade.
Ale stále bojuji s Altajskou, která rok od roku stále více a více skomírá. Nechám ji až do hořkého konce. Buď to definitivně zabalí nebo se třeba ještě chytne, jako ta Žemčužina. Jsou kousek od sebe na stejném místě.
