Tak pokračuji v přeroubovávání mého dlouholetého kalamondinu na unshiovky. Letos jsem zkusil přiroubovat 3 odrůdy: Ichimaru, Zoranu a Okitsu. Kupodivu se mi úplně nejlépe chytla Ichimaru, u které jsem to vůbec nečekal, protože se všude píše, že s jejím roubováním je celkově potíž a hůř se chytá. Asi má s kalamondinem dobrou afinitu, protože se mi chytly 2 rouby (v popředí výše na obrázku) ze 2. Ještě bojuje jedna Zorana ze 2 (na obrázku úplně vlevo), která stále zůstává zelená, a navíc se mi zdá, že se už snad začíná pomalu něco klubat. A hlavně větev pod roubem neobrůstá, což je vždy dobré znamení, že rostlina přijala apikální dominanci roubu a soustředí se hlavně na nejvýše položené pupeny na něm. Druhý roub zčernal. Dole uprostřed je vidět větev, která byla určena Okitsu a již mohutně obrůstá. Zkoušel jsem opět roubovat za kůru, ale to mi u citrusů nějak nejde, zkoušel jsem to podruhé a nějak se mi to nechce chytat.
Asi jsem levej a dělám někde nějakou chybu, ale prostě se mi to za kůru nechytá.
Holt to není jabloň nebo meruňka. Ale alespoň bude pěkný obrost na další pokusy v příštím roce.
Foto: Praha-Motol, 31.07.23
Super je, že k tomu mám i samostatné mateční rostliny, takže budu moct porovnávat vliv podnože na dozrávání, velikost a případně i chuť plodů. Minulý rok mi naroubovaná Oiwa dozrála na její poměry velice brzy, plody byly sice malé do max. 5 cm, ale stihly dozrát ještě do zimy a byly velmi chutné. Bohužel ale v tomto případě nemám mateční rostlinu pro referenci, abych to s ní mohl porovnat. To se teď změní.