Tak u nás už pawpaw v podstatě sklizeno, zbývá jen několik menších plodů na Primě.
Poznatky z letošního roku:---Asimina při přeplození propadává.
---I přes propad to ještě chtělo probírku.
---Na jaře budeme stříhat a to tak, že velmi. Letos jsme to zanedbali.
---Plody na asiminách v naprostém stínu (v podstatě tam nepřijde slunce, stromky jsou mezi barákem a thujema, pod meruňkou a především pod fíkovníky (no prostě prales
) jsou velké a velice sladké a šťavnaté. Nezalévali jsme, měly docela sucho.
---Plody na asiminách na slunci a v polostínu jsou z jedné strany měkké a z druhé tvrdé jak šutr, následně začnou z té slunné strany černat (pro nás už nejedlé). Stromky na slunci nejsou zdaleka tak spokojené jako ty zcela zastíněné - listy žloutnou. Vody mají ty na slunci podstatně více než ty ve stínu, plody, které se podařilo sklidit v jakéstakés rozumné zralosti jsou mnohem méně sladké a chutné než ty zastíněné. Platí i pro Shenandoah. (A především - platí pro naši slunkem vypékanou jižní zahradu, kde i ve stínu je půl roku více než velice teplo).
---PAGolden3 je vynikající a velice rané pawpaw, překvapivě šťavnaté.
---Bečva dozrála zhruba stejně jako Prima (nejzastíněnější cluster ze všech asimin, úplně bez slunka), velice zajímavá chuť, výrazná a osobitá, vynikající - budeme se snažit si ji ještě někde naroubovat. Fakt se povedla. (Ne, opravdu nic nepotřebujeme
)
---Bele není zase až tak špatné, když je veliké.
Pecek letos bylo strašně moc, velké ale i taková jakási prázdná malá rezidua pecek, člověk neví - jíst či nejíst, snažili jsme se to vybírat. Zatím žijeme
.